Inspirace (nejen táborová)
Komentáře
Přehled komentářů
"Kdybych měl žít život znova, dělal bych více chyb. Více bych odpočíval i cvičil a byl bych hloupější, než jsem nyní na své pouti. Napadá mě jen málo věcí, které bych bral vážně - více bych se smál a plakal. Byl bych bláznivější a méně bych se strachoval o to, co si o mě myslí ostatní. Bral bych se jaký jsem, více bych lezl po kopcích a přeplaval více jezer. Trápil bych se jen skutečnými problémy a ne takovými co se jen za problémy vydávají. Řekl bych více lidem, že je mám rád. Znáte mě jako člověka, který žije opatrně a zajištěně hodinu za hodinou, den za dnem. Jo, jo, i já měl ty chvíle, ale když by to celé mělo začít zcela znova, udělám to stejně. Příště bych ale začal dříve z jara bosý a šel bych svou cestou déle na podzim a po cestě s úsměvem sbíral více květin, protože bych žil svobodně."
Konec středověku
(Veronika, 3. 4. 2008 22:16)Konec středověku bývá vymezovaný rokem 1492, tedy objevením Ameriky => Nového světa. Mně se hrozně líbí ta myšlenka, že něco končí objevením nového, a tak jsem si říkala, jestli by se toho nedalo nějak využít na závěr tábora. A vy jste všichni takový šikovní, takže vás třeba něco napadne, tedy pokud se vám to zamlouvá. Mějte se!!!
DON QUIJOTE (od Marušky z Havířova)
(Ondera, 20. 3. 2008 11:16)
Čekání na Quijota
A: Proč?
B: (otočí se na A) Co proč?
A: Proč čekáme, když se nemůžeme dočkat?
B: (dá oči v sloup) Ale o tom to přeci je...pokud se nemůžeš dočkat, zákonitě na něco čekáš, ne?
A: povzdechne si
C: (hlasitě) Pánové...
D: (významně) Ehm!
C: (tiše) pardon madam. (hlasitě)...a dámo. Mám meč-svou zbraň, však nemám duelanta. Pojďte prosím, uražte mne, ať vás mohu medle vyzvat na souboj. (vytasí meč, udělá výpad)
D: (vykřikne) Ach! (klesne a opře se o A) Jak nenávidím krev!
C: zasune meč zpět do pochvy
B: (postaví se před C) Máte tak hrozný zjev!
C: (zasměje se) A je to tu, vy otrapo, dovolte...(vytasí meč)...jsem nucen bránit svoji čest!
A: (drží za ruku D a uklidňuje ji) Nechte toho, takhle se nikdy nedočkáme...
D: (zvedne hlavu) Na co čekáme?
B: (podívá se na D) ne na co...
C: přeci na Koho
D: Čekáme snad na to, až nám radost protne tělo?
B: Ne! Čekáme na moudrost, když krabatí se čelo...
C: Já myslel, že čekáme na čest a odvahu!
A: Hlavně klid chlapče, chce to rozvahu
a chytrost i štěstí trochu
C: (výhružně) Nikdo ať neříká mi hochu!
Jsem muž a vím přesně co chci! (tasí meč a A taky)
D: jestli teď zemřete, Vaše rty už nepoví
co chtěly...co kdyby raděj pěly...
C: (skočí jí do řeči) Snad píseň?
A: Znáte nějakou? Ale nejdřív odpovězte: Kdy dočkáme se? My všichni?
Ticho......Klapot podkov
D: Slyšíte?
A: Je tady...
Poustevník – David Torkington
(Broňa :), 18. 3. 2008 1:09)
„Co chci říci, je tohle,“ pokračoval Petr, „vposledku všichni víme, jak bychom měli s druhými jednat v každodenním styku. Potíž je v tom, že tak nejednáme. Náš problém tedy nespočívá v našem myšlení, ale v našem srdci. Člověk nemusí být duchovním Einsteinem, aby vyzkoumal a pojmenoval ideální vlastnoti, které by měly charakterizovat dokonaléhoho „člověka pro druhé“. To samo nás však daleko nedostane…
…Existují knihy, jejíchž cílem je analyzovat Ježíšovo modelové mravní jednání a dostat jeho činy pod mikroskop, abychom mohli toto příkladné chování k druhým zkoumat při zpomaleném pohybu do detailu. Jak nám to ale pomůže jednat stejně? Takové knihy nás mohou naplnit obdivem a inspirovat k následování, to je jejich silná stránka; jejich slabostí je však to, že nám neukážou jak! … Jak jsem posledně řekl, stojí za tím mylná víra, že když představíme dokonalé lidské chování dost přitažlivým způsobem, pak lidé neodolají a vymačkají ze sebe vnitřní energii potřebnou k následování tohoto příkladu a v závěru dosáhnou stejných morálních kvalit…
...Křesťanství není především moralismus, nýbrž mysticismus. Není v první řadě zaujato zkoumáním a prezentováním dokonalého lidského jednání. Jeho prvotním zájmem je sdělit nám lásku, která nás sama o sobě uschopní být dokonalými lidmi…Evangelia nám ukazují, jak se totéž stalo v Ježíšově životě, a slíbují nám, že se to může stát i s námi, jestliže se poddáme Boží lásce tak, jako se jí poddal Ježíš. Naším prvotním cílem je nechat se zaplativ láskou, jež byla hlavním zdrojem každého jeho činu, přijmout Ducha, který byl hybatelem všeho, co On řekl a udělal…“ (str. 49-50)
Poustevník – David Torkington
(Broňa :), 18. 3. 2008 1:08)Náš problém je v tom, že /si/ představujeme Ježíše jako jakéhosi obchodního cestujícího, přicházejícího nabídnout nejnovější encyklopedii morálních zásad – v bláhové víře, že když ji prezentujete s dostatečnou přesvědčivostí, lidé jí nebudou moci odolat! Jenomže On nepřišel v první řadě proto, aby nám do detailu vyjasnil, jak milovat Boha a bližního, naopak – přišel nám dát moc, abychom toho byli schopni. Bez této moci můžeme do bezvědomí číst Písmo a opakovat ”jak úžasné, jak povznášející”… chceme-li však někoho skutečně změnit,nebude nám i ten nejvznešenější, sebelépe vypracovaný, morální kodex nic platný.To dokáže jedině láska! A tím víc ta Boží, dáme-li jí šanci.
Textík k zamyšlení
(Ondera, 12. 5. 2008 13:25)